Antibiotik jako šafránu! 1.díl

Dnešní téma mne políbilo v zahradě při jarním rytí. Že se na jaře neryje? Běžně možná ne, ale já jej používám k vyhánění myší z navýšených záhonů, kam se mi vždycky v zimě nastěhují…

Nicméně: drtila jsem rukama hroudy hlíny a přemýšlela o tom, kolik blahodárného života v ní je. 

Toho viditelného i neviditelného. A můj lékařský mozek ihned přehodil výhybku – kam jinam než k mikrobům „způsobujícím“ nemoci. Proč v uvozovkách? Promiňte, ale já prostě na mikroby jako PRVOTNÍ příčinu nemocí nevěřím. Ale o tom, i o skutečném významu akutní nemoci a horečky pro naše tělo, je celý můj eBook zde >>

Ve skutečnosti za výhybkou stála vzpomínka na mou úžasnou kolegyni praktickou lékařku, která mi jednou pobaveně líčila zážitky ze své praxe. „Víš, že já tam vlastně vůbec nejsem potřeba? Pacient obvykle přijde, ve dveřích mi hlásí, že má angínu nebo bronchitidu a že mu mám napsat antibiotika… a občas mi dokonce i řekne jaká…“

Možná se usmějete, ale mne tahle skutečnost spíš děsí. 

S jakou samozřejmostí a lehkostí saháme k tak silným, a svým způsobem i velmi nebezpečným lékům. 

Proč nebezpečným?

Podání antibiotika vede na jedné straně k pomoci pacientovi zvládnout přemnožené mikroby v těle. Záměrně nepíši „k vyléčení nemoci“, protože pouze pomohou pacientovi momentální infekci jednorázově zvládnout. Nezaručí však, že se daná nemoc v budoucnosti nebude opakovat. 

Aby se stejná nemoc (angína, zánět průdušek, zápal plic, zánět močového měchýře, ledvin atd.) opakovaně nevracela, muselo by se pracovat s tzv. senzitivitou neboli citlivostí pacienta k danému typu onemocnění. Takovou práci dokáže odvést například homeopatie, nikoliv však antibiotika samotná.

Na straně druhé v průběhu léčby vznikají v těle pacienta rezistentní mikrobi. Většina bakterií, které jsou na podané antibiotikum citlivé, jemu podlehne. Některé však mobilizují svoji superschopnost – a při styku s ním začnou mutovat a vytvářet novou populaci mikrobů, která je vůči danému antibiotiku odolná neboli rezistentní.

Konečným důsledkem takového jevu je, že pokud se nemoc po čase vrátí a budou podána stejná antibiotika, může se stát, že nebudou fungovat. Aby byl pacient „vyléčen“, musí se použít jiná, silnější antibiotika. A na ta může opět vzniknout rezistence. Tím vzniká začarovaný kruh, ze kterého svým způsobem není cesty ven.

Každý z nás se tak může dostat do situace, že onemocní a nebude mít k dispozici antibiotikum, které by mu pomohlo. Současně jsou každým použitím antibiotika pro jednotlivce generovány rezistentní kmeny, které mohou způsobit nemoc i takového člověka, který antibiotikum nikdy předtím neměl…. a i on bude ve stejné situaci jako ten, kdo je nadužívá.

Situace dnes je natolik alarmující, že při léčbě bakteriálních infekcí přestávají fungovat i velmi silná antibiotika, která byla dříve považována za jistotu. Prvotní příčinou tohoto vývoje je nezodpovědný přístup k užívání antibiotik, a to nejen ze strany pacientů, ale i lékařů. Některé zdravotnické zdroje dokonce tvrdí, že až 50% případů jejich lékařského podání pacientovi je neopodstatněných.

Věděli jste, že vývoj jediného typu skutečně účinného antibiotika trvá nejméně rok, většinou několik let a je NEUVĚŘITELNĚ drahý? 

A víte, že do týdne od jeho prvního podání už existují první, vůči němu rezistentní (odolní) mikrobi?

To je ten ZÁSADNÍ DŮVOD, proč by jich mělo být skutečně užíváno jako šafránu!

O tom, jak zhoubně mohou antibiotika působit na naše centrum imunity, se dočtete zde >>

P.S.

Skutečnosti citované v tomto blogu mají informativní a vzdělávací charakter. V žádném případě nepropagují a neschvalují samozvané a laické užívání homeopatik, vysazování konvenčních léků, ani nenahrazují potřebnou konzultaci odborného lékaře či pediatra v případě zdravotních potíží.